Ballada našich večerů...

S tebou, s tebou hledím v modrou propast vod

vzduchu, zítřků. Hvězdy žhavě tančící

chaos přece zrodil. Slyšíš doprovod

moře k jejich víření? Už vlající

prapory červánků stáhla tma, a v kraje

obzoru se perleťově zatřpytila

osamělá škeble. Kéž by lodí byla

pro nás připravenou v azurové báji!

Smaragd v prstenu tvém – muška zelená –

dívá se a přemýšlí, proč z očí mých

ještě slzy padají. Ó světla vzdálená

na ostrovech našich levandulových!

Prostor závratný! A moře pohyblivé.

S tebou, s tebou v modrou propast! Zlatí ptáci

potácivě padli v stín. Tak sen se ztrácí

v bráně zhaslé duhy, a tak v zádumčivé

dálce v rudých květech v azurové báji

lodi nedočkané pyšně umírají.