BALLADA O BLÁZNU-KRÁLI.

JE kdesi zem, je kdesi zem,

již nevím ani, kde to,

tam nařídil král lidem všem

mít kožich celé léto

a poddaní tam na břiše

váleli v parnu v kožiše

se před ním celé léto,

ó, věřte, pravda že to!

Byl kdesi král, byl kdesi král,

je dávno v říši stínů,

rád jakživ s vojáčky si hrál,

teď z masa, dříve z cínu,

hrát spolu dali vojáčci

a zahřměl-li jim svoje: Chci!

tu všechno vykonali,

neb krále svého znali.

A byl tam šašek, uličník,

však člověk byl to zlatý,

ten bláznovské si roucho svlík,

královské oblék šaty,

dal na hlavu si korunu

a roztáh nohy na trůnu

a takto pravil k stráži,

jsa, jak vždy, při kuráži.

...Jej přiveďte mně, Augusta,

on oblék šaty moje –

ten zatrolený rozpusta –

a ležet má zde svoje.

Jej oblecte v ně, na hlavu

čepici dejte v zástavu

mu ihned s rolničkami,

nechť spokojen jsem s vámi!

– – Byl rozkaz ihned proveden,

stráž byla dosti rázná,

král v blázna rouše v tentýž den

před krále veden blázna.

Co dále, o tom kronika

již praničeho neříká,

jen o šašku lze říci,

že dostal šibenici.