BALLADA O JEDNÉ PRINCEZNĚ.

V paláci pohádek bydlila

princezna spanilá,

a celá jara a celá léta

v altánu tiše prosnila.

V paláci otce starého,

v komnatě gothicky šeré,

žijíc princezna spanilá,

u loutek mládí trávila.

Dzin, zin, zin,

princezna rozmilá,

dzin, zin, zin,

snem mládí strávila,

dzin, zin!

V paláci pohádek bydlila

princezna spanilá,

rozkvetlo jaro, jasmíny kvetly,

v květy se alej rozvila.

V paláci otce starého,

v komnatě gothicky šeré,

v postýlce bílé spanilá

princezna mládí strávila...

Dzin, zin, zin,

princezna spanilá,

dzin, zin, zin,

snem mládí strávila.

Dzin, zin!

Prchala jara, och, zvádala

hyacinth záplava,

povadly bílé jasmíny

i růže krvavá...

Dávno již jitra byla pryč...

V komnatě gothicky šeré

princezna sladce spanilá

náhle se ze sna vzbudila.

Dzin, zin, zin,

princezna spanilá,

dzin, zin, zin,

se ze sna vzbudila.

Zin, zin!

Hledala jasmíny, hledala

princezna spanilá...

Našla však květy svadlé jen.

Z nich věnec uvila...

Čekala prince toužebně,

k východu vztahujíc ruce...

Ale princezna spanilá

marně alejí chodila.

Dzin, zin, zin,

princezna spanilá,

dzin, zin, zin,

alejí chodila.

Zin, zin.

Uběhly týdny, měsíce,

zahradou padaly mraky..

Ubledlá, chorá čekala,

skalené měla už zraky,

marně rty její čekaly

a ňadra nedotknutá...

A tak princezna spanilá

slzami podzim skropila...

Dzin, zin!