BALLADA O KOUPENÝCH DUŠÍCH.

Pyšné byly, hrdé byly,

vysoké, ba jediné,

morálkám takové síly

málo co se promine.

S výšek zřely jenom k vnitřkům,

kvantum hodnot měřily,

krokem proroků vstříc zítřkům

ve dne v noci chodily.

Lidství vyhrocené měly

v dnešků rmutném bahnisku,

orakula pronášely

zadarmo a bez zisku.

Přiběhl s kočičí tlapkou

Zítřek – život rozšířit,

pyšné duše chytrou babkou

na zlatou udičku chyt’.

Póly spojil, oheň, vodu,

přes močály napial most,

sesedly se k slávy hodu

s ješitností chytráckost.

Smutné duše, dolů, dolů!

Uhnil kvítek od stonku.

V konec zůstane všem spolu

skrýš za rudou záclonku...