Ballada o kříži.

Zatřásla se země,

pukaly se skály,

a na hoře Kalvárii

tři tam kříže stály.

Zatmělo se slunce,

matka ruce spíná,

mezi dvěma lotry vidí

umírati syna.

Ruce probodené,

nohy zkrvácené,

oči k tomu po pravici

světle obrácené.

A zázrakem lásky

ústa šepotají:

„Doufej, bratře, ještě dneska –

budeš se mnou v ráji!“

Hříšník celou duši

ke Kristovi zvedá,

věří, že mu v pekel mukách

zahynouti nedá.

Však ten lotr v levo

bez orodování

svíjí se na dřevě kříže

v těžkém umírání.

Nechce odpuštění –

srdce zatvrzelé,

s břemenem svých hříchů hyne

vedle Spasitele.

Ač nadzemským světlem

prostřední kříž září,

hořkost smrti rozlila se

Ježíšovou tváří.

Ejhle, chtěl svým křížem

sejmout světa viny,

čisté uvést před trůn otce

Adamovy syny.

K nebi nyní zvedá

pohled zoufající:

Což má muka nevykoupí

lotra po levici?“

Smutně hlavu sklonil – –

hodina se blíží. – –

Ještě jeden pohled poslal

tam k levému kříži. –

Marně. – Nevykoupil.

Hasne síla činů.

Neodnese na svém kříži

bídu, hrůzy, vinu.

Vidí v dálce věků

vzrůstat křížů dřevo – –

a tisíce na něm trpět – –

jak ten lotr v levo. – –