BALLADA O KŘÍŽI JANA NERUDY

Dvanáctou věž odříkává.

Za mrtvým mrtvý z hrobu vstává.

Přítel se s přítelem zastaví,

způsobně ptá se na zdraví,

zda se to lehce kostem hoví,

novinky, klepy druh druhu poví,

o politice, jak se svět mění,

živa-li žena, zda se muž žení,

hodny-li dětičky zemřelých dětí –

hloučky se ztrácejí, ke chrámu letí,

kde čte latinsky (nebe tak vyje

a pak náš hřbitov hostí

dušičky obojí národnosti)

nejstarší probošt litanie.

Jedna se duše pěkně bílá

z kostela potají vytratila,

vskočila na zeď hřbitovní.

Vyšvihl se s druhé strany

čertík pestře malovaný,

usedl na zeď vedle ní.

– Pozdrav tě peklo, Nerudo milý!

– Salve! Nu, kterak jsme pořídili?

– Špatně, hochu. Nejde to tak lehce.

Starý o tom ani slyšet nechce.

– K čertu! To bych k nebi patřil radši!

Kdybys věděl, jak ten kříž mě tlačí!

– Věc to kompromissu. Náhoda.

Dali ti ho jménem národa.

– První noc chtěl jsem ho rozmetat.

Národních slz mně líto bylo

i zlata, jež by se vyhodilo

na nový, podobný, těžší snad.

– A žíti v souladu s nebesy

i Neruda časem zvykne si.

– Zvykám – dlouhá chvíle mi je –

už i na ty litanie.

– Což národ, už tě nebaví?

– Kupčíci citu nepraví!

Stačí mi za rok jednou se ptát.

– Oheň na ně! Nemám jich též rád.

Proč sis – snadže v jubilejním čase?

na svůj křížek vzpomněl zase?

– Směšná historie, u všech ďasů!

Víš, že hosti na svém hrobě mívám.

Ondy v podvečer ti právě zívám,

přijde hoch, má pannu kolem pasu,

stanou. Pěkná! Jak se cudně rděla!

Náhle, považ, křížky na rov dělá

a dí: Za mládence poctivého,

za hříchy, za blaho duše jeho,

za konečné jeho vykoupení

obětujem devět políbení.

– Hm, to odpustit moh‘ pánbůh milý!

– Devětkrát se spolu políbili

na mou spásu. Potom řek' jí hoch

(českým básníkem je, verše smolí,

dal mi navštívenku, sluje Holý):

„Tenhle Neruda je neznaboh!

Má tu kříž! Toť nejkrásnější vtip,

jejž po smrti učiniti moh';

zaleskne se, bodne, pravý šíp!“

– Proto tedy? Vtip to staré mince!

Nechme kříže. Výhodně tě kryje

na tvém hrobě jeho ironie.

Přijde bratr Heine po hodince?

– Ano – – –