BALLADA O PRINCEZNĚ A RYBÁŘI.

Na hoře zámek skvoucí

pjal cimbuří svá výš –

a pod ním u jezera

v stín stromů skryta chýš.

Na hradě král měl dceru,

jak růži, plnou vnad –

a v chýši rybář bydlel –

tak krásný byl a mlád.

A vždy, kdy labuť luny

se noří v jezer klín,

tu rybář pěl zpěv krásný,

zpěv smutný v noci stín...

A výš tam, na cimbuří

princezna stála, sníc –

a duši v tu nořila píseň

a slzy tekly ji v líc –

A rybář pěl a k výši

tam k ní svůj spínal zrak –

a srdce obou se chvěla,

jak vzletět když chce pták...

To dávno. – Z hradu jen trosky –

a z princezny je prach –

chýš v rumech – rybář ztracen

kdes v dumných hlubinách.

A vždy, kdy labuť luny

se noří v jezera klín –

z vod slyšet zpěv je krásný

a s věže bílý zří stín...