Ballada o proměnění ženy v satana,

A byla hudbou žena magická,

jen opojením její zjev se zdál,

a sama krása byly těla linie,

když po ní roztoužen Faust-člověk zavolal!

On dal by za to celý duše klid,

ji vzít, ji mít, hořet jí ve vlasech –

pusť ho k ní tedy, Mefistofele – ať sšílí na ňadrech,

vždyť to chce klidem duše vykoupit!

Leč v sladkém na to lásky okamžiku

se z lepých forem Satan zachechtal:

„Příteli, všechno fikce – forma, linie,

měňavý Psyché čar, Venuše pevný sval,

u všeho relief ihned vybledne,

jak říši představ v mozku opustí –

a tváře neurčité, nevzhledné,

na konci všeho Marnost usedne,

Hnus před vším absolutním, Sklamání a Žal.