BALLADA O RYTÍŘI, ČERTU A SMRTI.

Tmou hvozdů statný rytíř jel,

a vedle něho ďábel spěl,

a bledý stín,

neznámý, bledý stín

na klisně vychrtlé, jak Bol a Hlad,

krok s nimi udržel.

Ten rytíř za nevěstou jel,

ji urvati mu ďábel spěl,

a bledý stín,

neznámý, bledý stín

na klisně rychlé jako Čas a Sen

vždy na mušce je měl.

Do brány hradu rytíř vjel...

Čert před ním jako Rozkoš spěl,

a bledý stín,

neznámý bledý stín

nad ňadry dívky jako Zmar a Smrt

do rána bděl.

V svět den na zlatém koni vjel...

U mrtvé lásky mrtvý rytíř dlel,

a bledý stín,

neznámý bledý stín,

když zmizel čert, jak Pára a jak Dech

nad hradem, hvozdem spěl,

v dál jel...

Ó žel, ó žel!!