BALLADA O SENTIMENTÁLNÍ LÁSCE.

Po stezce parku skotští psíci

šli s vyplazeným jazykem...

Květ modrý má svou milovnici

s tím chorým, smutným řapíkem...

Má milenku... Je bílá celá

a přes záhony vyhlíží...

Když z dálky vanem zavoněla,

víc lásce jeho přitíží...

Květ modrý věděl to, že chřadla,

že smrt ji čeká předčasná.

Když prudkou vůní k zemi padla,

v té rose byla překrásná...

Psi skotští vedli paní domů

a ta ji zdvihla ve snění...

S ní ztratila se v moři stromů

a náladou tou jesenní...

A skotští psi v den přišli druhý,

květ modrých zvonků zlomili.

Ten zdvižen drsnou rukou sluhy

už přestal věřit, zpozdilý...

V obrovskou rakev krásné vázy

jej přec jen dali k milence...

Tam poprv objali se, nazí,

a umřeli v té chvílence...