BALLADA O STARĚ LÁSCE

Proč v horký, suchý popel

kdos nedočkavě sah'?

Dnes náhle zhasla lampa,

a srdce v temnotách.

Proč na zápraží tvrdé

kdos vyšel sám a tich,

a dlouze do tmy plakal?

Dnes náhle umřel smích.

A dlouhá léta marně

zrak touhou krvavý

se k hvězdám plaše díval

a pátral v dálavy...

Až po létech kdos přišel –

Měl černý, dlouhý šat,

a zraky kajícími

zřel marně tisíckrát

do oken – Marně doufal,

že přec se dovolá, – – –

Dům mlčel jako rakev –,

v něm srdce – mrtvola.