BALLADA O STARĚM KRÁLI.

Byl jednou v zemi dálné

král starý, bílý kmet –

měl zraky slzou kalné

a v srdci plno běd.

Ten dlouhou toužil dobu

po dívce plné vnad,

jež dovedla by k hrobu

jej věrně milovat.

Tak toužil v zadumání

a marně v taji lkal –

dost děv zřel v usmívání,

však každé úsměv lhal.

A jednou v stíny háje

zabloudil v jara čas – –

tam dívku zřel jak z báje,

tak mladou, plnou krás.

A sladce králi děla:

– Chci vždy tě ráda mít! –

Jas krásný v zraku měla –

král musil uvěřit.

A rety její palné

již klesly v jeho ret – –

a neměl zraky víc kalné

a v srdci – míru květ...