BALLADA.

Za bílé noci loutny plakaly,

s balkonu šat vlál jako bílý dým,

za bílé noci letěl do dáli

pochmurný rytíř s hledím spuštěným.

Za bílých nocí vadly květiny,

kde rytířův plášť ve vzduchu se mih,

a hvězdy halily se ve stíny

mlh smrtících a krutě mrazivých.

Kam rytířův kůň šlápl kopytem,

smuteční chorál zazněl pod zemí,

a tiché rekviem se neslo snem

i po zahradách mezi růžemi.

A po noci, když začlo svítati,

šat posud s balkonu vlál jako dým,

a ruka neustala mávati

za rytířem do dálky zmizelým.

A od východu když v kraj šarlat pad,

zasypal zámek deštěm růží svých,

dál bylo zříti závoj větrem vlát

s vybledlých hnátů o mříž opřených.