BALLATA O DÁVNÝCH A NYNĚJŠÍCH DOBÁCH.

Přec nezmizely doby pohádek a bájí,

z nichž tolik tepla, tajemna a štěstí vane,

ty doby za ztracené dávno pokládané,

přec mezi námi žijí stále, ač se tají.

Juž skřítci zmizeli i lehkonohé víly,

zmizeli duchové i matných světel tlum,

prameny živé, mrtvé, i čarovní ptáci.

Nám časté jenom upomínky z dávna zbyly

a hrstka marných nadějí i chmurných dum

a dávný otců klid – ten máme jenom v práci.

Tak zpívá každý, píseň ta se často vrací.

Však kde jest pohled, ruky stisk a políbení,

tam ono bájné štěstí ztraceno přec není.

Přec nezmizely doby pohádek a bájí!