Ballata.

Jak čínský krepon v okně kraj mi leží.

Les tmavý, nebe ostré, táhlou čarou

se kopce rýsují mdlou noční parou

a s měsíce jak samé stříbro sněží.

Vše v polosvětle se tak divně třese:

na vlnách matné měsíčné ty blesky,

ty tmavé stíny ostré, pruhovaté,

ba věru, ani kraj to není český.

Chtěl teď bych státi o samotě v lese

a na stromy se dívat černošaté,

jak hvězdy se v nich třesou, plody zlaté!

V kraj pohádek tak bizarní a sladký

bych dítětem chtěl zpátky! –

Jak čínský krepon v okně kraj mi leží.