BALLATINA.

Don Miguel jel od Toleda

a k Toledu zas Pedro jel,

až srazí se, to bude běda:

„Krev poteče!“, vzkřik’ Miguel.

Don Miguel ctil krásnou Inez,

i rytíř Pedro po ní práh’,

dnes právě on jí buket přines’,

by odměnu vzal v hubičkách.

Don Miguel i rytíř Pedro

již s kopím letí z daleka. –

Hned krve teklo z obou vědro,

v nich nepoznal bys člověka.

Tu, v srdcích díru, oba leží.

„Ó, blázni!“ Inez pravila,

„vždyť lásce obou stejně svěží

i dál bych byla stačila!... “