Balon nevěry.

Hoj, dámy a pánové, objevím Vám,

dnes nejhorší ve slavném národě klam;

jím balon jest věru jen pramálo čistý,

vzlet nad mračna vysoko má prý už jistý.

On z plátna jen režného shotoven jest,

však pro tuhost podivnou budiž mu čest;

vždyť nátěrem jeho je zázračná jíška,

k níž sádlo své přidati musila liška.

I táže se otec a zvědavý syn:

„Ký pak ten balon má plniti plyn?“

,Plyn prazvláštní z hnijících mamů a klamů,

jež po léta kladly se v hlubokou jámu.‘

Lež, mam a klam do větru mluvíván byl,

pak sbírán zas pečlivě v jámě se kryl;

plyn z hniloby jdoucí se bedlivě chytal,

by za větrů balonu oporu skýtal.

Slyš, volá již do světa větroplavec:

„Kdo osvícen, přijď a viz hotovou věc;

lid z vlastního popudu ze spánku vstává

a přání své pro Husa na jevo dává.“

Tak veřejně lhou a též tlumí svůj stud

a na jevo dávají duší svých rmut,

ač známo, že tisíce bouřlivých listů

se k podpisu vnucují od místa k místu.

Chtí potupit přesvatou Kristovu Máť,

jí na blízku Husova socha má stáť;

jej se slepou za světla denního sovou

i dokonce národa světcem již zovou.

Jej vlastence velebí nad právo víc,

však o bludech záludných nevědí nic;

Hus jistě by za své se obhájce styděl,

on kdyby dnes lživé jich řádění viděl.

Jich balon prý naplněn, připraven jest,

by vznesl se do výšin zářících hvězd;

lžím kde kdo má věřit, jich poslušen býti,

a listy jich pokorně za zákon míti.

Jsou listy ty bacilů příšerný druh,

jenž v národě působí bouřlivý ruch;

nač všímat si pravdy a spasného blaha,

když dost se jim vyplácí podvratná snaha?

Měj kde kdo z nás rozvážně na zřeteli,

že nová se rána snad nezacelí;

či nezná-li vzdělanec, vlastimil každý

těch husitských rozbrojů strasti a vraždy?

„Váš balon že může být národním zván?

Ó budiž Vám paprsek osvěty dán!

Již neškoď Vám nižádná úmorná hlísta,

nám v Církvi jen trvalé blaho se chystá.

Ó bratře můj, Čechu, tu vášeň svou dus,

pak dějiny řeknou Ti, čím jest nám Hus;

chraň pilně se na scestí svedené chasy

a bludičky v rozumu navždy se zhasí.

Pak smýšlený nezjeví Tobě se „tmář“,

kde vévodí Zjevení Božího zář;

Ty budeš se zvroucněle Vševládci kořit,

a přestaneš národa bezpečnost bořit.

Ba shlédneš-li v zrcadle vlastní svou tvář,

hned zjeví se zrakům Tvým ubohý lhář;

i budeš se upřímně v útrobách káti,

rád budeš se křesťanem blaženým zváti.