balvan

By Stanislav Kostka Neumann

balvan v sobě nosím

z mramoru a spěže,

na prsou mi leží,

do srdce mne řeže.

podobu má sladkou,

tíhu nejhroznější;

snad již nenáležím

mezi lidi zdejší.

s balvanem tím v prsou

těžko, těžko žíti;

s podobou tou sladkou

chce se odejíti.