Balvan Sisyfův.

Tys zapomněl na bohatýra báje,

jenž těžký balvan v luzích Styxu válí,

jej nese, drží – snad se neskutálí,

teď věří sám, však u skaliny kraje

ten smekne se, zpět letí, unikaje,

ve hromotřesku padne mezi skály,

kde doma byl – On za ním běží zdáli,

výš tlačí, hrudí oň se opíraje.

A znovu válí – balvan klesá znovu,

on začíná zas v nezdolné své muce.

Již chápeš tu svou práci titanovu?

Však neustáváš též. V tvé pilné ruce

mé dílo roste, nevšimnuto žije –

Buď zdráv, ty Sisyfe mé poesie!