Balzac.

Sám, neúprosný soudce svého věku,

jak Shylock brousí nůž své analysy

na všecky jeho nádory a hlízy

v much bzukotu i ve havranů skřeku.

Mystický záchvat, v kterém síla mizí,

kde tucha pouze mluví ve člověku

i úsměv mládí plný luzných vděků,

vše jedno mu, žeň svoji všady sklízí.

Jde jako kat obětí svojich středem,

však v hloubi sám je vlastním svojím katem,

jenž churav svého pessimismu jedem.

A když vše zmoženo, když pot svůj stírá,

když Babel jeho zimničným již chvatem

je vyvýšen, sklán jak strom bleskem zmírá.