BARABBÁŠ.

Vrah, lupič, rváč a hrubý jako zvíře,

smrt čekal svoji, beznadějí tupý,

již omrzelo počítat jej lupy,

zrak zavřel, usnul ve vězení díře.

V tom hluk jej zbudil, dál a dál se šíře:

„Jej ukřižuj!“ jak divé řvaly tlupy,

„Pusť Barabbáše!“ řičí to a úpí.

I pustili jej – nebylo to k víře.

Šel, před Ježíše zrakem oči sklopil,

vzal nevěstku si, serval se a opil,

leč probudiv se, divě ven se řítil.

Na kříži hrubém pněl již Spravedlivý,

kol kněží, vojsko, davy lidu civí.

I zaplakal – že umřel za něj, cítil.