BARBARSKÉ POTPOURI POD ČAKANEM (I.)

Svrašti čelo! Trampoty malé zavrz,

ve svůj žal divě se vbodni jak včela v zlý prst,

podlým drcen, podlé poraň, a zhyň

spíš na svůj vztek než na strašný útlak zla!

Vilně ze sebe střebám všechnu sílu,

a prázdnem, jež tvořím, spíjí se srdce mé,

vrávorám nahrben, jako by zapřažen v pluh (jehož není),

přes zanedbanou rodnou hroudu. Ta pláče.

Svraštěte všichni též čela, trampoty zavrzte!

Šílenci po prázdnu docela sirém

klopýtejme nekale spiati v nepořádný řetězec, napříč

vedený smutnými polmi, kde tíha je rozvalena

neslýchaných útrap.

Čela svraštěná, zraky: pekelná zvědavost vetkla je směrem,

kde není už nic –

Do úpadu zapřaženi v mátožný pluh: Zaorej, zaorej

utrousená vidění štěstí, moci a slávy!

Triumfátor úpadku, delikvent ctižádost má

pevně na lešení stoupnout.

Ať hraje kdes dudák sousedskou naděje, dudej! dudák ať hrá

a my se smějme, k odzemku přihotoveni, k odzemku všichni, Jánošík,

pod čakanem se smějme, že nevěříme a ne a ne a ne!!