BARCAROLA.

Jde na lagunách moře v tichu šera spat –

tak sladko gondolu v něm rozhoupat...

Kol vlahý klid a hvězdy planou,

omamné vůně pln je sad;

v snech blažených, jež duší vanou,

má touha volá „na shledanou“ –

je lásky čas, můj drahý hochu,

slyš, máš-li rád mne aspoň trochu,

spěš v náruč mou mne zulíbat.