BARKAROLA.

Ticho s hora, ticho z dola,

v lůno svoje večer volá;

a vábných toní

vlnek – zvoní

mladých plavců barkarola.

V nočních mlhách světlo kmítá

strmé věže ze bairaku –

ve věži tam islamita

v odalisek stopen zraku...

Co tam skvostů, ametistů,

jak to baša ruce spíná!

k tomu ještě roj houslistů

a drážlivá hudba, líná...

Políbků a objímání! –

pozapomněl baša zcela,

jak se dole k namlouvání

střelba pušek rozhučela.

A než opěť bradu šedou

osušil si od líbánek,

klesl bairak v tůni bledou

a gondoly odnes’ vánek.

Ticho s hora, ticho z dola,

v lůno svoje večer volá,

z vábných toní

vlnek – zvoní,

znovu dále barkarola.