BARRAS.

Má pro každého úsměv blahosklonný,

jest Jakobín, a přec jen aristokrat,

jak Apoll krásný, rozšafný jak Sokrat

a sype žerty na dam kroužek vonný.

Je div, že řečí zraků za noc stokrát

tím ženským „Chceš mě?“ zeptají se ony?

A on, jenž tak rád tiší damské stony,

snad aby tyto o splnění okrad?

Ó bědné ženy! Jak on dokonalý!

Ty ruce, jež vás právě objímaly,

teď papír berou, a těch očí záře,

již vznítily jste, spokojením plane,

a muž ten píše. Vše má znamenané,

vše, bědné ženy, perem pamfletáře.