BARTOLOMĚJ KANDYDÁSEK ANEB POTÍŽE POLITICKÉ JAZYKOVĚDY

Měl Bartoloměj Kandydásek

ve slabém hrdle silný hlásek;

a poněvadž měl peněz málo

a takto značný apetyt,

přemýšlel – což se časem stalo, –

kterak by spasil dělný lid.

Známo, žeť nesnadnější věcí

je prostřednictvím mamonu

dva kanáry si koupit s klecí,

než za pomoci zákonů

učinit celou zemi šťastnou

a polévku všech Čechů mastnou.

Zákonem dobrým, lidé zlatí,

pracovní doba se hned zkrátí

a mzda se zvýší u dělníků

jakož i platy úředníků,

zlevní se všechny potraviny,

přiveze maso z Argentiny,

zruší se daně, pivní dávky

jakož i jiné pohledávky,

bez kterých šťastným možno být,

čímž nastane nám blahobyt.

Velice hnětlo Kandydáska,

že národ nemá zástupce,

jichž dobrá vůle, k lidu láska

by zmohly bahno korupce.

Proto sám hodil chutné žvance

programu svého před voliče

a našed k srdci jejich klíče

dal zvoliti se za poslance.

Však o tom, s důrazem co žádá

lid, slyšet nechce slavná vláda.

Je nutno ohledů se zříci

a dělat ráznou oposici.

Než český jazyk holubičí,

veškerá ráznost se mu příčí,

je stvořen – jak to žalostné! –

pro vzdechy pouze milostné.

Bohudík mluva existuje

slovanská, která ruskou sluje,

v které je oheň, vzlet a síla

a jež se často osvědčila.

I počal Kandydásek chápat,

že dostal tuze chytrý nápad,

a pravil: „Teď si rady víme,

po rusku s vládou promluvíme.“

A v nejbližší hned ulici

koupil si ruskou mluvnici.

„Ach, tyhle ruské litery,

toť dílo pekla příšery!“

nešťastný Kandydásek vzlyká,

pod stůl mu spadla gramatika.

„Nožičky jejich roztřepené,

tak jako údy utažené

výbušnou silou dynamitu,

po bílém lezou papíře.

K tomu ten zápach Sibiře!

Domácí vypoví mě z bytu!

Jakživ si v hlavu nevtluku

tu zatracenou azbuku!“

„Kdyžtě to nejde s ruštinou,

zkusím to s portugalštinou.

Ta pouhou latinkou se píše

a vládám před ní kručí v břiše.“

Ta myšlenka se zamlouvala

mu, a šel koupit Vymazala.

Po drahném čase baron Béna,

ministr, do parlamentu

když přišel kdysi, na ramena

pilnému plácnul študentu,

řka: „Je to od vás znamenité,

že věnujete takou péči

študýrování cizích řečí.

Jen ať se neodnárodníte

a láska ku portugalštině

vás neodcizí mateřštině!“

Vzdych’ Bartoloměj Kandydásek:

„Ach, vždyť jsem pořád u souhlásek!“