BARVY

Šedá poušť a monotonní,

prach by všecko zpopelil,

ale Ty’s nám, Pane, do ní

přece barev hrstku vsil.

V zábřesk jara lecha snivá

dá nám roucho kajícných,

milá barva a tak živá

za šedý a fádní hřích.

Přívalem pak vítězícím

purpuru nám splyne proud –

tam – u ran Tvých – bledým lícím

dej se v červeň nadýchnout.

Velký Pátek černou vlnou

obzory pak zatíží:

rád se v noc tak tajů plnou

chvíli tvor Tvůj pohříží.

A až potom v byssus bílý

tělo Tvoje složíme,

dej, ať z něho kousek zbylý

čist se najde duši mé.

Pak dej v zeleň neděl jíti,

po nichž oblak letí stín –

plné rosy, plné kvítí

zlatobílých kopretin.

Od oásy ku oáse,

pastýř se svou ovečkou –

kousek šedé poušti snáze

přebrodíme touhou svou.