BASILIKA

Snů sláva abstraktní, jež sestoupila s výše,

jež prachem zvířeným a chromatickým dýše,

skly duhou vrženou,

slast divnou, přemocnou tu ve věřící hrudi

a hrůzu z hloubky pomyslné vzbudí

i víru blaženou.

Po planých oblacích se snáší jako velum,

dá úžas ledovým a čistým archandělům,

již střeží tišinu;

dnu bílé světlo zlomí v žehu prudkém

a nasytí je nevýslovným smutkem

svých plachých odstínů.

Snů sláva ševelí nad zlatým božím stanem,

v ní časně zemřelí pro věčné žití vstanem

jak v rouše zběleném,

v tlum oněch přistoupnem, již konsonantně pějí

k svým lyrám jiskrným a houslím Agnus Dei

nad světel plamenem.