BÁSNĚ NEJKRÁSNĚJŠÍ.

Že již mi prchli snové krásní,

mi slovo vaše vyčítá?

Ó, tisícerem lepých básní

je duše moje ovitá.

Jsou vánoce – já malé dceři

k Betlému stříhám pasáčky,

pak andělíčkům pestré peří

a pro kometu obláčky!

Kdo nezakusil toho blaha,

ať štěstí mému nevěří,

mně nade vše je chvíle drahá,

když u nás teď se sešeří.

Tu chvíle snů je, pěkná, svata,

v ní klíčí básní nadmíru,

však ztratily by mnoho zlata,

jak dotkly by se papíru...