BÁSNÍCI.

Jsou básníci, již písně všední pějí,

již fraze staré opakují davu

a jiným všem se s pohrdáním smějí

a vznešeně do výše pnou svou hlavu.

Lhou citů bouře, ukazují rány,

jichž nemají, jež u jiných kdes zřeli.

Pln sebevědomí je žvast jich planý

a všedních lidí dav je nadšen celý...

A jiní jsou, již píší veršů málo,

jichž duše jsou vždy choré nervosami.

Jak sten Chopina cos v jich verších válo...

Ti probdí celé noci pod hvězdami.

Ti šlehy šílenství v svých tonech mají,

jich duše zraní všední svět a sprostý,

tak že v svém jaru zpět se ubírají,

by změnili se v samé hvězdné skvosty.