Básníci sicilští.

Ó luzný ráji, který hlídá Aetna

a nad nímž pochodeň plá Promethea,

ty čarných bájí sladká země květná,

kam skryl se Pan a Kybela a Rhea,

když krutý osud v muka nepočetná

je štval, když náhle zkameněla Gea,

a v prsou plných živné, žárné mízy

ten oheň shas’ a s ním ves život ryzí.

V tvůj prach antických vozů do kolejí

když v teplých nocích plný měsíc svítí,

když cypřiše a vavříny se chvějí

a mořem hvězdy, zlaté nebes kvítí,

tu echa minulosti probouzejí

se v hájích, vlnách, všady hárá žití,

to velké žití pradávného Řecka,

kdy svět byl láskou, krásou láska všecka.

Ten bájný ruch těch nocí při měsíci

a hluboký mír poledního ticha

pad’ v pěvců tvojich hymnu jásající;

hned žitím vře, hned sladké báje dýchá,

hned z lásky v srdci lítou dělá lvici,

hned s hrdličkami v stínu myrty vzdychá,

a odlesk věčna máje, jímž vše zkvětlo,

v jich písních křičí: Světlo! světlo! světlo!