BÁSNICKÉ DRUŽINĚ Z R. 1895.

Tak vytáhli jsme rozplesaní,

lýry nám s plecí zvonily,

pod námi v taktu harmonickém

šli Pegasi a kobyly.

A leckdo dotk se v letu smělém

hvězd věčných na svém Pegasu,

a jiný, shozen od kobyly,

ve škarpě přišel k úrazu.

A jiný slezl opatrně

s bujného písní komoně,

řek Musám zavčas: Ruku líbám!

a Vědám slouží pokorně.

A onen místo harfy hravé

se oděl v kyrys válečný

a vykrvácel na bojišti

neb veplul v přístav bezpečný.

A jiný lýru obětoval

na mladosti své oltáři

a do káry se všední zapřáh –

jsou z orlů někdy komáři.

A Xaver, který mladou páži

k bratrským zdvihal přísahám,

dnes poznal už, co váží stříbro,

neb navštívil jej Abrahám.

A ten, jenž v hrdé kráse cválal

na bujném oři před námi –

Julius Zeyer zapad v záři

za nesmrtnosti branami...

A za ním básník Moritura

šel žízniv z hlubin Léthé pít.

Dej, Bože, mrtvým odpočinout

a živoucím dej vítězit!