Básničku k svátku chceš, má sladká ženo?

Básničku k svátku chceš, má sladká ženo?

Jak holé řečiště a kamenité

je nitro mé však dneska vysušeno,

a zdroje písní hluboko jsou skryté.

Tak sobě dím i Tobě, drahá, suše:

Nač krásná ta i méně krásná slova,

jež míjí oblakem a zvoní hluše,

když skutek utek, utíká vždy znova!?

Víš, jak Tě miluji a jak Ti přeji

líbezný úděl na paloučku štěstí

a jak bych chtěl Ti v marnotratném ději

z krásného nejkrásnější v náruč snésti.

Co veliké však sny mé platny jsou Ti,

jež k nohoum Afriku Ti kladou celou,

když i sny malé stále se nám hroutí

před šerou perspektivou neveselou!

Čím trůn Ti v srdci básníkově zlatý

a pohádky všech jeho krásných plánů,

když dát Ti nemůže svět vrchovatý,

ba ani k svátku – kousek perziánu.