Básník a kritika.

Věru, nevím, nač ty písně, užitek z nich malý,

dětinská to hříčka slov jen, obrazů vír stálý.

Blýská se to jako v slunci šnůry korálů,

moudrého však ten třpyt luzný přec jen neošálí.

Je to věru jako duha, kam svit luny pad,

celkem se to s šumným taktem přec jen v prázdno valí.

Tají se to jako srdce růže v sterých záhybech,

Isidy však závoj věčný přec to neodhalí.

Je to pole plné chrpy, máku, koukolu,

pravdy klásek obraznosti slunce však tam spálí.

Je to chumáč motýlů a vážek, třpyt a nach,

tanec hvězd, vír bublin a prach zlatý v dáli.

Snad i pravdu máte, je to pestré, sladké nic,

souseda však studnu, jak vy, přec to nezakalí.