Básník a Mílek.

Zlatý Mílku! na hlavě se jíní

Již mně věší, co tvá bystrost míní?

Viď, že čas jest, básniti již přestat,

Potomstvo zná každou slabost trestat.

Nehleď na leb, jestli bělí, lisí;

Od té ničehožnic nezávisí.

Pozoruj, zdaž šíp můj srdce vnadí?

Necit k nadšení jen navždy vadí.

O ty blahý dare obraznosti!

Ana nezná mezí prostrannosti,

Jak tě ztratím, téhož nebes splyvu:

K čemu přát si déle býti živu.