Básník král.

Již, sešlá chaso starostí,

do tmavých ustup koutů,

já zdvihám žezlo volnosti

a trhám články poutu,

jež tížilo jak řeku led

mých snův a vidin bujný svět!

Zlatou mi dejte korunu

na pyšnou hlavu, snové,

neb usedaje na trůnu

dnes opět v slávě nové,

chci v říši svou se uvázat

a moc nad světy ukázat.

Já jediný jsem v světě král,

jenž pevně sedí v trůně;

kdo v bitvách o národy hrál

a strachem o trůn stůně,

jest pouze míčem osudu –

s ním píseň já svou nehudu!

Jáť dobře myslím s národy,

jich blaho mým jest blahem,

neb na oltáři svobody

slib skládal jsem já drahém,

že pevně v lásce k nim chci stát,

že mír a rozkoš chci jim dát.

Však svaté slovo básníka

ze vřelé řinouc hrudi

víc lidu srdce proniká

a víc v něm slastí budí

než schytralá mocnářův lest –

jeť vyšší králův pěvce čest!

Vy zlaté hvězdy na výši,

vy mluvte, neb vy znáte,

když národ pěvce své slyší,

zdaž nezvédá tenkráte

se k činům rázným líná hruď

a k šlechetnostem vzácná chuť?

Jest věčným naším úkolem

být proroky všech časů,

být věštím blaha sokolem

ve mračnu matných hlasů

a kde lid tlačí prach a rum,

novému blahu stavět dům.

Nuž pěvců říše zelená,

rozkvítej v čarné síle,

ať poctivý muž nestená

při marném omdlev díle,

ať po národech chodí slast

v noc černou sypouc trud i strast!

Mé říše věrní poddaní,

obrazy, stopy, rýmy,

král volá – vstaňte ze spaní,

zatřeste křídly svými;

hle! šírý otvírá vám svět:

nuž k sluncím vzhůru řiďte let.

V bratrském plyňte souladu,

mé duše mějte blesky,

a lidem za bol v náhradu

z tmy razte k světlu stezky,

k duším se kloníc unylým

jak matka k dětem rozmilým;

je živte mlékem krásoty,

jím domov blaha rcete,

ať vyrůstají životy

a hynou žaly kleté;

já káži tak – nuž zdar v tu pouť!

jak jarních větrů plyňte proud! –

Noc krásná tak! – Hle! luny svit

se líbá se tmou sadů,

v křovině ňader slavík skryt

do písně hrouží skladu,

a v přemilostném zachvění

se v duši vlní vzpomnění...

Jak – slzy mok!? – O šťastný král,

jenž v slávě slzet umí,

jenž hledě v minulosti dál

růžemi věnčí rumy:

on pevně sedí na trůnu

a právem nosí korunu!