BÁSNÍK MLUVÍ:

Z všech, kteří slouží před oltářem Krásy,

jsem nejmíň šťasten, losem nadán zlým:

Cos buduji, cos tvořím, kuju, sním,

leč pro koho, ach, pro koho jen asi?

Jak pták, jenž mizí, list, s nímž vítr hrá si,

jak dech, jenž zniká – kam, och, což já vím? –

vše tratí se, co srdcem projde mým,

zda v cíl či v prázdno, clony kryjou řasy.

Ach, malíř, sochař! Šťastnější jsou oba!

Zří v chrámech, síních, v tesech kamene

své dílo, které pochopila doba.

A jakou těchou snílku samotáři

mít kolem sebe sny své vtělené,

jichž úsměv tvůrci v mroucí líce září!