Básník v ohradě.

Hle, jak plesně na mne hledí květiny,

Na svých trsích honosně se pnouce;

Blaží se tak Vesniny ty plodiny,

Ve své kráse vůni libou dmouce.

Hle, tam růže skví se ve své vnadnosti,

Plna co choť milostného citu;

Slaví čackou bytost pudné jarosti,

Rdíc se líbezněji nad osvitu.

Tam zas šeptot živých toků zve,

Ve křoví zní ptactva štěbetání;

Ký tvor nazvat může svým to vše?

Ten, co cítí při tom pookřání.