Básník.

Jde do polí, když den se schýlí

a západ v slávě zahoří,

a s lesy, bory

a s ptáky dá se v rozhovory

a s květem každým hovoří.

A mluví s mořem, vichrem, stepí

a ku hvězdám si zastýská;

a mluví k němu

i mraků spěch, šum vodojemů

i travou zkvetlá skaliska.

On se vším cítí, myslí, trpí,

vše mluví k jeho myšlénkám. –

A jen když kolem

vře lidí dav, tu pozná s bolem

a cítí nejvíc, že je sám.