BÁSNÍK

Nech slova zamžená viset na větvích vět

a vonět růže snů, až uvadnou a spadnou.

Nech motýla myšlenky sednout v květ

a vypít rosu průzračnou a chladnou.

Nedrž a nepoutej, hlaď praskající srst

tohoto světa, až uslyšíš jej přísti.

Nech v duši vršiti se minulosti prsť

a rašit jaro v trouchnivějícím listí.

Buď jako v časné vesně vodopád:

nepoutej spoutané sám nespoutaný v běhu.

Zelená skála umí tak sladce hřát

v ledové tříšti vonícího sněhu.