Básníka loučení-se s básněním.

Jak se divně v tomto světě všecko mění,

Bože můj! – Hle! jednou jsem chtěl zplyna v cit

Všecko jenom básní pěkně povědít;

Ale ach! tak nyní více tomu není!

O! má harfo! básník hněvem roznícený

O zem tebou v zoufalství chce udeřit,

Antě více na pokažený zde lid

Nepůsobí tvoje nejtruchlejší znění!

Prask... ha! jižjiž milé harfy zříceniny

Pod nohama mýma leží a strun lkání

Poslední umírá v smutném drkotání...

„S Bohem!“ harfo má, dej na vždy vlastencům!

V nadhrobní své písni uč mé vlasti syny:

By vždy v lásce měli dary krásných um!