BÁSNÍKOVA MILÁ

Vím, budu jednou tiše spát

v zapomenutém hrobě,

však ještě z hrobu, paní má,

vždy žehnat chtěl bych tobě.

A chtěl bych, aby o tobě

má píseň světu zbyla –

to za tvou lásku, paní má,

že’s básníkova milá.

A chtěl bych, abys v pýše si

vždy připomněla čas ten,

kdy hoch tvůj, sladká paní má,

tvou láskou tak byl šťasten!

A kdykoli ať vzpomeneš,

čím byla jsi mi jednou,

vždy ruce mé, ó, paní má,

jen k žehnání se zvednou!