BÁSNÍKOVA PODOBIZNA.

V snů mých pestrý, divý rej,

v nekonečnosť jenž se ztrácí,

v ducha bouřnou tvůrčí práci

tvůj se dívá obličej.

Dnové jdou jak vlny v moři,

každý nese bolů díl –

jen můj zpěv se nezměnil,

bludičkou mi ve tmách hoří.

A pak ať to bouří dál.

světa shon a zášť a vřava

v žití mém ať neustává:

jen když paprsk v noc tu vzplál,

paprsk, jenž plá v čele tobě,

pěvče věčný, veliký,

jen když noc má slavíky

s písní sladkou ve útrobě.

Ba, já cítím písně ty,

kterak v ňadru zvoní, zvoní

jak zpěv ptáka na jabloni,

vzhůru chtějí nad světy,

orlem býti, hřímat vzhůru

od večera do rána,

a zas křídlem skřivana

s písní letět do azuru.

Míti v hrudi nebe blesk

i ty drobné písně ptačí:

pro život to věru stačí,

v jeho bouř i v jeho stesk;

tušit jitro budoucnosti,

lepších časů jasný svit –

ó tu duši tvoji mít,

v bolesť žití měl bych dosti!