BÁSNÍKU, BÁSNÍKU,

BÁSNÍKU, BÁSNÍKU,

jdi zpívat na hnůj,

na všivém slamníku

jezdi a panuj,

nežádej haléře,

kdo pak tě zval,

kliď se jen za dveře

o číslo dál!

Takových bylo by

daremných žroutů,

z mravní tvé hniloby

nemoci jsou tu,

zčerstva jen vypadni

ze vsí i z měst,

z louže si ukradni

odlesky hvězd!

Z čilého žaludku

sil máme dosti,

bychom ti k zármutku

zlámali kosti,

scíplotu pojídej,

to ještě smíš,

ale jen nezpívej,

nechoď k nám blíž!

Chceš-li být k užitku,

prodávej pasti,

dřív se však, dobytku,

maž všivou mastí;

jenom tě prosíme:

jdi vepře pást!

My sami spasíme

Boha i vlast!