BÁSNÍKU „SLUNEČNÍCH HODIN“.

Svým krajem chodím, lesy, po mezích.

A milovaná hudba veršů tvých

v mém srdci zvučí,

jež chví se, otevřeno dokořán.

Vojtěšky vůni dýše jitřní lán,

u zídky netřesk pučí,

mez terči pampelišek žlutě svítí,

kam hledím, plna luka

jsou třeslic prostých. Z milého ti kvítí,

z divokých máků, polních lilijí

věneček nesměle ti uvíjí

přítele ruka.

Vím, jiným, jiným věnčen jsi. A zřím

jej světlem tichým, světlem čistým plát

nad čelem tvým.

Můj chudý je. Leč každý kvítek v něm

ti důvěřivým říká úsměvem,

jak mám tě rád.