BATHYBIUS

V nejhlubších hlubinách tmavých

širého, valného moře,

v bahnu a temnotě ležím,

nestvůrné pralátky zbytek,

prvních dnů stvoření svědek,

prvních dnů stvoření země.

Dosavad vědomí žije v pohřbeném pralátky zbytku

doby, kdy nalézala se země v svém prvotním stavu,

žhavá a parami hustě zastřená jakoby pláštěm,

kterým ni jediný zásvit sluneční nemohl vniknout

k vroucímu povrchu hmoty v celek se utvářející.

Páry se srážely v prázdnu, dolů zpět padaly deštěm,

znovu se vypařovaly na žhoucím povrchu zemském

proces ten trval tak stále, titánský, úděsný zápas

ohně a vody,

až posléz vítězně voda přemohla ohnivý živel.

Na místech chladnějších voda

počala shromažďovat se,

počátek zemského moře,

které se postupně jalo oblévat hrboly zemské;

počalo dovnitř se hloubit, stlačujíc ohnivou výheň

ke středu hořící koule.

V hlubinách prvního moře uleh’ jsem vyčkávající,

až moje nadejde doba.

Dosavad nebylo tvora na celém povrchu země,

nebylo podmínky k žití.

Slunce se nemohlo prodrat

doposud obalem parným.

Pouze tam v hlubinách vodních

v náruči pralátky živné,

ku které prodral se přes vše zárodek životoplodný,

který se na cestu vydal etherným mořem

z neznámých planet,

na nichž vlád’ dávno již život,

pouze tam v hlubinách tmavých

přípravy dály se tajné

k zplození prvního tvora.

Propastná chvíle!

První když trilobit zrozen v náruči mojí;

dosavad bez očí, slepý ve tmách žil hlubiny mořské.

Pozvolna v mezerách strašných tisíce, tisíce věkův

od tvora počátečního život se vyvíjel stále;

v posled až k člověku došel.

Celou zem’ ovládl člověk, města si vystavěl mocná,

pronikl vysoká horstva, v lodích si podrobil moře,

dopravní železnou sítí obepial dokola zemi,

aeroplány se zmocnil vzduchové, blankytné říše.

Ovládán plamenným duchem,

vývojem mozkové práce,

chtěním a vůlí a touhou,

zplodil si básníky, vědce, vladaře, bohy a světce,

stále hnán výše a výše, k hranicím dokonalosti.

Pouze já v hlubinách tmavých

širého, valného moře,

v bahnu a temnotách pohřben,

nestvůrné pralátky zbytek,

prvních dnů stvoření svědek,

prvních dnů stvoření země,

nemohu zapomnít stále zázraku, nad nějž už nikdy

nebude většího v světě:

stvoření prvního tvora, z kterého ostatní vznikli.

Stále jsem prochvíván ještě

slastnou tou, omamnou chvílí,

kdy v mojí náruči živné zrodil se trilobit první,

praotec stupnice tvorů, ze které vítězně vzešel

všemocný člověk.