Baudelaire.

Tys chytil Satana za černou kštici

a masku hrůzy strhl jsi mu s tváře,

až z důlků očních tryskla jemu záře

a v srdci se mu soucit vzbudil spící.

Tys chytil zlo, jak Samson chytil lvici,

a vlek’ je prachem krásy na oltáře,

a mezi blázny, pokrytce a lháře

jak hrom jsi pustil smích svůj vítězící.

A krásné ženy táhnou polonahé

tvých písní zrcadlem, rty planou v palu,

vlas padá, oči rozkoší jsou vlahé.

A nevíš sám, když tvůj ret kletby zpívá,

že tobě cestou spleenu k ideálu

se anděl smíru přes rameno dívá.