Bavorské pivo.
Mám-li dívku milovati,
Musí býti vlastenkou,
S vlastí se buď radovati,
Neb s ní sdílet žalost svou;
Rovněž nechci žádného
Za přítele řádného,
Komu řeč a zpěv mé vlasti
Nedopřály blahé slasti;
Ale stranu piva mám já, páni,
Cizozemské přání –
Držím totiž s bavorským!
Nelekejte se té hořkosti;
Nežli řeč svou dopovím,
Učiním vám jistě zadosti.
Řku-li, že držím jen s bavorským,
Milerád i na vše odpovím,
V čem je mnozí pomlouvají.
Někteří se vymlouvají:
„Sotva se dá člověk do pití,
Opici hned pochytí.“
Což je opice co zlého?
Je-li, ať je z bavorského! –
„Opice je klepna, to se ví,
Ona živé, mrtvé pomluví.“
Dobře, po bavorsku může klepat,
Nebude ji z Čechů nikdo tepat!
Neboť řeči té, již ona mluví,
Ani rarášek snad nerozumí.
Nač se tedy báti opice
Z bavorského pokolení?
Milí páni, dovolení!
Našinec ji mnohem raděj
Nežli českou míti chce.
Známť já české opice,
Které vše, co spatří,
Následovat chtějí,
Jenom ne tu chvalnou snahu,
S kterouž naši pěvci lásku
K milé vlasti pějí.
Znám já české opice,
Jenž se stydí naším českým
Jazykem tak tuze hezkým
Mluvit k frajlinkám von přeslice –
A pak jiných opic tisíce.
Bavorského piva nepřátelé
Užívají z hany medu,
Pravíc, „že se každá žilka v těle
Po bavorském křečovitě chvěje –
Neduh, kterýž kazí plíce.“
To je křiku!
Hoďme se jen v náruč zvyku;
Snad ho chtějí žilky ještě více;
Neboť, co člověku spásu nese,
Po tom on se vždycky třese.
Příkladů je do sytosti:
Panenky v své nevinnosti,
Ba i samé babičky,
Třesou se jak hvězdičky.
Proč se ale třesou, proč se chvějí?
Inu, že se vdávat chtějí!
Je-li někde prázdná služba –
Aj vy pání milení,
To je zase nová tužba,
To je zase třesení!
Netřesou se jenom žíly,
Ale třese se tu více –
Ač prý mají vzácné síly –
Dvacetníků na tisíce.
Páni študiozusové
Ti jsou v hospodě jak lvové;
Když pak zkouška přitáhne,
Tu jim síly upráhne;
Tu hned smutně hlavu k zemi nesou,
Ve škole se před svým jmenem třesou,
A proč? – Bylo v pivě mnoho chvojky?
I ne! Bojí prej se ale dvojky!
Bavorského piva vzdorec praví,
Že prý po něm huba práhne.
Ať si uštěpáček táhne;
Vlhká huba nevydělá zdraví!
Aspoň ten, kdo jazykem rád mrská,
Nižádného v řeči nepoprská.
Proti lásce ať si stížnost vedou,
Tou se práhne více;
Příkladů vím na tisíce.
Mnohá holka byla jako basička,
Teď je jako housle, s tváří bledou,
Vyprahlá je z krásoty i masíčka.
Mládenec jak obr silný,
Ale v lásce trochu pilný,
Denně více práhne;
Vede-li ho pro výnosnou lásku
Dívka květoucí kdy na procházku –
Šmytec s sebou táhne.
Že se z českého jen nápoje
Česká krev zas utvoří,
Která pro svou vlast a bratry své
Dobrou vůlí zahoří:
To je, milí páni,
Velmi bludné zdání!
Mnohý pije den jak den
České pivo, české víno,
Láska k vlasti je mu přece sen,
Pro ni jednat je mu líno.
Kdyby každý, kdo bažanty chutné
Z ohrad českých papával,
Český národ zastával:
Šlo by vlastencům hned méně smutně.
Cizí pivo není tedy vinou,
Má-li Čech v svých žilách jinou
Nežli Karla hodnou krev;
Ať si každý pije, co se líbí,
Jen když vždy po blahu vlasti cílí,
Kterouž hájí mocný lev.
Slyším-li kdy zpívat:
„My jsme také Čechové,
Slavných dědů vnukové,
Ctěme to, co oni pili –“
Tu hned počnu zívat!
Což pak je nám možno ctíti,
Předkové co ctívali?
Což pak je nám možno píti,
Čechové co pívali?
Jindy vařívali pivo pouze
Z ječmínku a chmele;
Teď nastala o ječmínek nouze,
Páni sládci plavou směle
V učenosti lučební;
Drahý náš pan starý
Má teď nález nový.
Kdo jen z chmele vařit umí,
Je u něho tulipánem;
Chytrák vypátral si jinou.
On nám vaří se sabínou,
S pelyňkem neb enciánem.
Páni sládci vědí,
Že již síla lidská tratí pínu,
Protož také hledí
Místo piva vařit – medicinu!
Ovšem že snad mnohý křičí:
„Voda nebeský je lík,
Vodě darujte svou přízeň,
Ona hasí lépe žízeň,
Kapse nenadělá trampoty;
Pivo? – aj to vlejte do boty,
Botě slouží k zdraví,
Máte-li jí roztrhanou,
Pivíčko jí zpraví;
Ukažte jen dobrou vůli,
V pivě plave dosti smůly –
Díry dírami dél nezůstanou!“
Ale ať si křičí, jak si křičí,
Vodou ne, jen pivíčkem
Bývá člověk slavíčkem.
Slavík tluče, slavík pěje,
A tak se i s pivem děje;
Neb i piva doušek zpívá písně
– K tomu známou notou!
Začne-li však žena vády přísné,
Také počne tlouci – třeba botou;
Bavorským pak pivíčkem
Uherským se staneš slavíčkem! –
Snad mi někdo odsekne:
„Hořké pivo, hořký host,
Hořkosti mám bez něho tu dost –“
To mě páni nelekne!
Hořkost v srdci je věc ovšem zlá,
Ale pro žaludek chvalný lík;
Kdo se bavorského nadundá,
Tomu chutná brambor jako fík,
Neboť hořkost v žaludečku tráví.
Dostane-li Čech pak pro vlast půtku,
Nebo poněmčilce, jak se praví, do žaludku:
Bylo by to nepráví,
By se velikou
Soužit nechal kolikou;
Bavorského máz –
Ten a každý pravý Slovan z nás,
Všecko zlé pak snadno vytráví.