Bazalka.

Přiviň se ke mně, ať mne poznáš,

a doufám, že moji lásku pak uznáš,

líbeznou vůní lásky omámím tě,

v náruči tvoji pak zulíbám tě.

Lichotivě zní tato vroucí přání,

cítí srdce duše tiché milování,

v tom sladkém snu míjí chvíle

a šťastni ve tvář si hledí mile.

Bazalky vůně jest plna citu, jemná,

však přec ta síla její bývá klamná

a v brzku zvadne jak tvé mládí,

které ti vůně její nenahradí.

Kvítku tomu popřej čisté vody,

sobě pak chraň vzácnost své svobody,

na svět vždy pohlížej z určité dálky

tak, jak ti radí květ bazalky.

Květy zajisté těší každého v stáří,

jež trudné vzpomínky mládí rády maří,

lituješ, že do mladosti nepřijdeš zpátky,

ale pro radost si pěstuj v oknu bazalky.