BAŽANTNICE U CHUDENIC.

To letní den v tiš lesní horce dých’,

kde bílá silnice jak had se vine.

Tam šerá myslivna poutníku kyne

prastarých stromů v stínech zelených...

Však víc než stavení to, – výklenek

v zdi ohradní jej vábí jasem žlutým.

V něm soška zlacená s praporcem vzdutým

svatého Václava v záplavě pomněnek!

Dům ztichlý je. A neozve se pes,

ni lidský hlas v samotě příchozímu.

Z komínu nestoupá obláček dýmu,

kol divoký a záludný je les...

Ač idyla se chmuří v stesku chlad,

těch stínů zelenavých šerosvitu,

snivému poutníku v sluch zní tu

velebný chorál ten, jejž slýchal rád...

To stromů prastarých je sladký šum,

o vévodovi svatém České země.

Les celý kolem táhle hučí, jemně,

a chorál vroucí letí k nebesům.

Jde poutník dál’, ve zkazek dávných kraj,

a v duši je mu veselo a blaze!

Jak slunce stoupá výš v azurné dráze,

vše kol’ a kol’ sám biblický je ráj...